Obsah
O divoženkách
O lese za Babihorkou se říkalo, že tu žijí divoženky. Své rejdy tu prováděly nejen v noci, ale častokrát i ve dne. Kdo mohl, lesu se raději vyhnul. Jednou šli dva domkáři z Třeboce za prací do ročovského kláštera,a tak jim nezbylo nic jiného, než projít les za Babihorkou. Bylo ráno a chasníci kráčeli lesní pěšinou, přes rameno ranečky a v nich kus chleba se slaninou k svačině. Když přišli k lesu, kde rostly jen malé zakrnělé chvůjky, uviděli tam v křovinách rozvěšené pleny. " Ty tu určitě suší divoženky, " řekli si mladíci a napadlo je, co by tomu asi lesní žínky řekly, kdyby jim pleny někam schovali.
Od nápadu nebylo daleko k činu. Chasníci sbalili pleny, ukryli je v mlází, vylezli na strom a čekali, jestli se divoženky objeví. Netrvalo dlouho a z lesa vyšly tři ženy s rozevlátými černými vlasy. Každá měla v ranci na zádech dítě. Rozhlížely se po křovinách a marně hledaly své pleny. Když zjistily že jsou pryč, jedna z nich zvolala : " Kdo ty pleny sebral, ať ho až do smrti netrápí rýma a kašel ! " Oba muže na stromě to velmi překvapilo. " Když se na nás nezlobí a přejí nám zdraví, tak nemohou být tak zlé, jak se říká. Slezeme dolů, vrátíme jim pleny a ještě přidáme naši svačinu, " řekli si domkáři.
Než se divoženky nadály, stáli mladíci před nimi. Vyndali pleny z úkrytu a vysvětlili jim, proč pleny schovali. Dušovali se, že je nechtěli ukrást a přidali raneček s jídlem. Nejstarší divoženka se na ně zadívala hlubokýma očima, pokývala hlavou a pravila : " To je dobře, že jste nám pleny vrátili. Dlouho by jste nezůstali na živu. S rýmou a kašlem odcházejí z těla nemoci. " Zamávala mužům před očima, aby zrušila kletbu a zmizela i se svými družkami v lese. Od těch dob si domkáři rozvěšených plen ani nevšimli a poradili to i svým známým.
