Jméno a vznik Třeboce
(z Knížky o Třeboci - Květa Marešová)
Třeběň, Třebenice, Třebíč, Třebívlice, Třebotín, Třeboň, Třebotov, čteme třeba v seznamu poštovních směrovacích čísel. S těmi vesnicemi a městy má Třeboc společnou část třeb-. Podle Jungmannova Slovníku třeba znamenala nekrvavou oběť slovanským bohům. Třeba prosnou kaši a medovinu. Dávní předci jí nosívali na obětiště, vyvíšené místo s posvátným hájem, a říkali mu třebiště. Mohlo být v lese kousek na sever nad Třebocí, kde se říká na Babí hoře. Místo tajemné a posvátné, vždyť za matriarchátu slovo bába rozhodně nebylo nadávkou. Dodnes se Babihorce přisuzuje ženský živel, v pověstech tam poletují a vládnou divoženky.
Jiný názor mají pochybovači - historici, kteří tvrdí, že germánští i slovanští, natož pravěcí zemědělci osidlovali a obdělávali jen úrodnou půdu podél dolních toků řek, v nížinách, kde bylo mnohem vlídnější podnebí než v drsných polohách nad 400 metrů. A Třeboc leží 422 metrů nad mořem. Pravěké vykopávky se našly v podstatně níže položených Hředlích pod jižním svahem Džbánu, ale ve Třeboci jen něco středověkých střepů, když se v roce 1940 kopala kanalizace.
Třeboc je tedy nejspíš, podobně jako sousedící Lhota pod Džbánem založená za Václava I., tedy v první polovině 13. století, vesnicí kolonizační. Vysazená v údolí vyrvaném lesům v rozmezí dvanáctého a čtrnáctého století, řekněme od kronikáře Kosmy do časů Jana Lucemburského.
Zakladatel vsi, vladyka nebo křivoklátský man jménem Třebot či Třebota, přivedl nové poddané pod severní svah Džbánu do místa, kde louka mezi lesy uživila stádo ovcí. Mýtili, jinak třebili, tříbili okolní hvozd, stavěli dřevěné chaty a těžce obdělávali a rozšiřovali svá pole. Podle německého nebo zákupního práva nemuseli několik let platit pánovi dávky, odtud lhůta a všechny Lhoty, co jich tedy v Čechách a na Moravě vyrostlo. Pro Třeboc toto právo není doložené, jen pravděpodobné. Osadu nazvali podle Třeboty Třeboc, dříve i Třeboč, Třebouč, zkrátka ves lidu vladyky Třeboty. V klášterních matrikách kolem roku 1700 je psána i Strzebotz, když pero vedla ruka mnicha nečeského původu.
Pilný slavětínský kněz František Štědrý jednoho Třebotu poblíž našel v zakládací listině kostela svatého Štěpána v Litoměřicích za století dvanáctého. Byl číšníkem na předměstí tehdy už města Žatce. Listina byla sice podvržena jako mnohé jiné, které vznikly, aby doložily faktický stav. I když Třebota mohl být pravý, pro Třeboc neznamená víc než podobnost jména.
Otázka, kdy osada Třeboc vznikla zůstává zahalena rozmezím dvou tří století, kdy touha po dosud volné půdě vedla osadníky k těžkým začátkům v lesních pustinách. Neměli čas na mudrování, bylo to zkrátka třeba.